Macintosh 128k
- Procesor
- Typ: Motorola MC68000
- Frekvence: 8 MHz
- FPU: není
- Datová cesta: 16 bitů
- Vestavěná ROM: 64 kB
- RAM na desce: 128 kB
- Maximálně RAM: 128 kB
- VRAM: 1 bit 512 x 342
- Uhlopříčka obrazovky: 9"
- Sériový: 2
- Audio výstup: mono 8 bit
- Reproduktor: mono
- Disketová mechanika: 3.5 400 kB
- Kódové označení: Macintosh
- Gestalt ID: 1
- Uveden na trh: leden 1984
- Stažen z trhu: říjen 1985
- Minimální verze OS: 1.0
- Maximální verze OS: System 3.2/Finder 5.3
- Výška: 34,5 cm
- Šířka: 24,4 cm
- Hloubka: 27,7 cm
- Váha: 7,5 kg
- Příkon: 60 W
Tento Macintosh je označován jako Originální Macintosh, počítač společnosti Apple Computer. Jeho béžová počítačová skříň obsahovala 9" monitor a dodával se s klávesnicí a myší. Výstupek v horní části skříně umožňoval jeho snadné přenášení. Původní cena byla 2 495 dolarů, je to ten počítač, který byl uveden slavným reklamním spotem v ceně 1,5 miliónu dolarů natočeným Ridleym Scottem - 1984 (Zde je na youtube). Nejvíce byl tento spot vidět na CBS během třetí čtvrtiny Super Poháru 22. ledna 1984. Tato reklama je často označována jako největší, která byla kdy vysílána, avšak byla velmi blízko tomu, aby to byla největší reklama, který nikdy odvysílaná nebyla. Většina lidí tuto reklamu milovalo, avšak další skupina ji neměla ráda.
Problém byl v tom, že skupina, která tuto reklamu neviděla ráda byla velmi mocná. Byli to totiž členové správní rady Apple. A jaké bylo přijetí této reklamy? Po shlédnutí reklamy, Mike Markkula se zeptal: "Kdo by se chtěl poohlédnout po jiné reklamní agentuře?". Správní rada nakonec ponechala rozhodnutí na Johnu Sculleym. Sculley řekl Chiat Day, aby prodala reklamní čas. Chiat Day však prodala 30 vteřin z 90 které zakoupila, zbylo tak dost času pro celou reklamu. Ředitel Apple nakonec zavolal a požádal o spuštění reklamy 1984 během Super Poháru.
Prodeje Maců byly krátce po uvedení reklamy velmi silné a dosáhly počtu 70 000 v květnu 1984, po té však prodeje opadly. Po uvedení nástupce Macintoshe 512K, byl tento stroj přejmenován na Macintosh 128K, aby se oba počítače lépe odlišili.
Macintosh byl navržen tak, aby dosáhl adekvátního grafického výkonu (což dříve vyžadovalo hardware v ceně přes 10 000 amerických dolarů) za cenu akceptovatelnou pro střední třídu. Tento cíl vyústil v elegantní a efektivní design, který nebyl tak rozšiřitelný jako konkurenční počítače, avšak měl vyšší základní výkon. Počítač se dodával s několika programy, mezi jiným s MacWrite a MacPaint. Avšak teprve s uvedením Aldus Pagemakeru a tiskárny LaserWriter v roce 1985 zaznamenal komerční úspěch, protože umožnil domácí DTP - vůbec poprvé v IT.
Hlavním centrem stroje byl 8 MHz Motorola 68000 procesor připojený k 128 KB DRAM pomocí 16-bit datové sběrnice. Nedostatek RAM se ukázal jako fatálním nedostatkem pro mnoho multimediálních programů. 64KB ROM čip zvýšil paměť efektivně na 192 kB, ale na druhou stranu 22 kB framebuffer sdílel tuto paměť.
Vestavěný displej byl černobílý, 9" CRT s rozlišení 512x342 bodů, čímž zavedl DTP standard 72 PPI. Rozšiřování počítače a připojení do sítě bylo možná pomocí dvou standardní RS-422 DE-9 sériových portů pojmenovaných "tiskárna" a "modem", ačkoliv nepodporovaly hardwarový handshaking. Externí disketová mechanika mohla být připojena pomocí proprietárního konektoru. Klávesnice a myš používaly jednoduchý proprietární protokol, který dovoloval upgrade pomocí hardware třetích stran. Klávesnice neměla kurzorové šipky nebo numerickou klávesnici, ale numerickou klávesnici bylo možné dokoupit zvlášť. Stejně jako u Apple Lisa počítače, myš měla jen jedno tlačítko. Standardní sluchátka bylo možné vložit do jacku. Apple nabízel 300 a 1200 bit modemy, původně určené pro řadu Apple II. Jedinou tiskárnou, kterou nabízel Apple byl ImageWirter. Později přišly síťové tiskárny LaserWriter a další, které bylo možné připojit pomocí AppleTalku.
Počítač byl prodáván bez ventilátoru na čemž trval Steve Jobs. Počítač tak běhal velmi potichu, ale byl náchylný na přehřívání. Díky tomu a designu disketové mechaniky byl Macintosh 128K přezdíván "béžový toustovač".
Historie vývoje
Projekt Macintoshe začal koncem roku 1970 s Jefem Raskinem, který měl vizi jednoduchého a levného počítače pro průměrného zákazníka. Chtěl pojmenovat počítač podle svého oblíbeného druhu jablka, McIntosh, ale jméno bylo změněno z legálních důvodů. V září 1979, Raskin byl autorizován, aby začal najímat lidi pro projekt a začal hledat inženýra, který dá dohromady prototyp. Bill Atkinson, člen týmu okolo počítače Lisa (podobný projekt, ale pro high-end verzi počítače) jej představil Burrellovi Smithovi, servisnímu technikovi který byl najat začátkem roku. Během let, Raskin dal dohromady velký vývojářský tým, který navrhl a postavil hardware a software originálního Macintoshe. Kromě Raskina, Atkinsona a Smitha byli v týmu Chris Espinosa, Joanna Hoffman, George Crow, Bruce Horn, Jerry Mannock, Susan Kare, Andy Hertzfeld a Daniel Kottke.
První verze základní desky Maca od Smitha byla podle designových specifikace Raskina: měla 64 KB RAM, používala Motorolu 6809E a podporovala černobílé rozlišení 256x256. Bud Tribble, byl Macovský programátor a měl zájem spustit grafické programy z Lisy na Macovi a požádal Smitha jestli by nemohl použít procesor 68000 z Lizy, ale zrychlil jej z 5 na 8 MHz. Tento board měl podporu rozlišení 384x256. Smithův design používal méně RAM než Lisa, takže byla jeho výroba mnohem levnější. Finální návrh Maca měl pak v sobě obsaženo vše a také kompletní jazyk QuickDraw a interpreter v 64 Kb ROM - mnohem více než ostatní počítače. Měl 128 KB RAM ve formě šestnácti 64 Kb RAM čip napájených na základní desce. Protože neměl žádné paměťové sloty, šel upgradovat na 512 kB pouze výměnou čipů za větší. Finální rozlišení obrazovky pak bylo 512x342 bodů, velmi převyšujícím prototypy.
Design zaujal Steva Jobse. Uvědomil si, že Macintosh má větší šanci proniknout na trh než Lisa a začal mu věnovat pozornost. Raskin opustil projekt Macintosh v roce 1981 kvůli osobním konfliktům s Jobsem. Finální design Macintoshe je tak blíže návrhu Jobse než Raskina. Po té co slyšeli o prvních verzí grafického uživatelského rozhraní (GUI) v Xerox PARCu, Jobs vyjednal návštěvu (tehdy na popud Jefa Raskina) a získal přístup ke Smalltalk vývojářským nástrojům výměnou za akcie Apple. GUI Lisy i Macintoshe byly částečně ovlivněny tím, co bylo v Xeroxu, společně s myšlenkami týmu Macintoshe. Jobs pozval designéra Hartmuta Esslingera, aby pracoval na řadě Macintosh, což vyústilo v design "Snow White" (Výraz pro Sněhurku nebo také pro sněhobílou barvu). Pro první Macy však již bylo příliš pozdě, design se ujmul až u počítačů uvolňovaných později.
Jobs u vedení projektu Macintosh nevydržel příliš dlouho. Pod záminkou akvizice v Číně chtěl Jobs odlákat pryč Johna Sculleyho (tehdejší CEO Apple) a požádat správní radu o změnu vedení. Sculley se to však dozvěděl, ptal se na to Jobse a ten mu řekl: "Myslím, že nejsi vhodný pro Apple a myslím, že nejsi vhodný člověk pro vedení této firmy.". Sculley šel pak do protiútoku a na správní radě prohlásil, buď odejdu já nebo on. Tajné hlasování rozhodlo ve prospěch Sculleyho a Jobs byl zcela zbaven vedení ve firmě. Jobs, než aby se nechal vyhodit raději odešel sám (v roce 1985) a založil společnost NeXT. Do Apple pak přišel až v roce 1997.
Macintosh 128K byl oznámen v tisku už v říjnu 1983, následován 18ti stránkovou brožurkou vloženou do různých časopisů v prosinci. Následovala známá reklama 1984 Riddleyho Scotta. Dva dny po reklamě 1984 se Macintosh začal prodávat. Moc se už neví o tom, že programy MacWrite a MacPaint byly prezentovány Stevem Jobsem v jeho úplně první známé Keynote s frází "Macintosh, insanely great!", kde také počítač povídal vtipy pomocí text-to-speech. Ačkoliv Mac získal neuvěřitelnou popularitu, někteří jej označovali za hračku - celý stroj byl v grafickém režimu a současné textové aplikace musely být redesignovány a přepsán programový kód. To bylo časově náročné pro mnoho softwarových vývojářů, kteří to vzdali. To také vyústilo v nedostatek software pro tento systém. Avšak naštěstí nikoliv všichni. V dubnu 1984 MultiPlan od Microsoftu zmigroval z MS-DOSu, následoval Microsoft Word v lednu 1985. V roce 1985 Lotus Software uvedl Lotus Jazz po úspěchu Lotus 1-2-3 u IBM Pc. Apple uvedl Macintosh Office stejný rok jako reklamu "Lemmings". Nechvalně známou napadáním svým potencionálních zákazníků, Macintosh Office však nikdy nebyl úspěšný.
V listopadu 1984 Apple koupil za 2,5 miliónu dolarů reklamu na všech 39 stránkách Newsweeku. Apple také spustil reklamu "Test drive a Macintosh", kdy potencionální kupci s kreditkou si mohli odnést Maca domů na 24 hodin a pak jej vrátit dealerovi. Ačkoliv se akce účastnilo 200 000 lidí, dealeři ji neměli rádi. Dodávky počítačů nebyly dostatečné na poptávku (dealeři tak vypadali jako neschopní) a mnoho počítačů se také vracelo v tak špatném stavu, že jej nešlo dále prodat. Marketingová kampaň přinutila Johna Sculleyho zvednout cenu z 1 995 dolarů na 2 495 dolarů (pokud započítáme inflaci, tak to odpovídá 5 000 dolarů v roce 2007).
Zprávy o produktu:
