Apple IIe
- Procesor
- Typ: MOS Technology/SynerTek 6502
- Frekvence: 1 MHz
- FPU: není
- Rychlost sběrnice: 1 MHz
- Datová cesta: 8 bitů
- ROM v RAM: 16 KB
- RAM na desce: 64 kB
- Paměťový slotů: 1 pomocí prvního slotu
- Rozšiřující sloty: 8 proprietárních
- Maximálně RAM: 128 kB, s Extended 80 Columns kartou
- Rozlišení: 1-bit 560x192; 1-bit 240x192; 4-bit 140x192; 6 barev 140x192; 4-bit 40x48; 40/80x24 text
- Reproduktor: mono
- Disketová mechanika: volitelná
- Kódové označení: Diana
- Uveden na trh: leden 1983
- Stažen z trhu: březen 1985
Po Apple II Plus v roce 1983 přišel levnější a rychlejší model Apple IIe, který používal novější čipy a měl také novější funkce jako podporu velkých a malých písmen a standardních 64 KB RAM. Paměť Apple IIe byla konfigurována stejně jako 48 KB Apple II Plus s language kartou, stroj neměl slot 0, ale místo toho pomocný slot, který z praktických důvodů nahradil slot 3, nejčastěji používaný slot pro karty u Apple II Plus a 80ti sloupcový textový režim. Ze všech počítačů řady Apple II, byl tento model nejoblíbenějším a také nejdéle vyráběným počítačem se kterým Apple přišel. Jen s drobnými změnami jej Apple vyráběl neuvěřitelných 11 let. Během té doby se objevily celkem 2 varianty Enhanced II (se čtyřmi novými čipy, které jej srovnávaly na budoucí model Apple IIc, včetně upgradovaného procesoru 65C02) a Platinume IIe
Z historie
Když Apple viděl, že se prodeje Apple II nezmenšují, rozhodli se na něj podívat podrobněji. Prvním novým pohledem na pokročilejší design Série II byl projekt nazvaný "Diana" v roce 1980. Diana byla navržena na optimalizaci ceny - tedy upravit Apple II tak, aby potřeboval méně interních součástek a stal se tak levnějším. Projekt byl pak přejmenován na LCA (Low Cost Apple).
Část projektu Apple IIe bylo postaveno na dřívější práci na integrovaných obvodech Apple II. Když se rozhodlo, že se půjde dopředu a vylepší se design přidáním nových funkcí, jedním z prvních plánů bylo dodat Apple II 80ti řádkový text a plnou klávesnici s velkými a malými písmeny. Walt Broedner dělal u Apple původní hardwarové plány a byl to on, koho Apple tlačil kvůli upgradu. Aby pomohl s kompatibilitou 40ti sloupcových textů (které se často adresovaly přímo na obrazovky, kvůli rychlosti), rozhodl se udělat 80-ti sloupcový text zrcadlením staršího 40ti řádkového textu do 1K paměťového prostoru. Liché sloupce byly v hlavní paměti, sudé sloupce byly v nové "auxiliary" (pomocné) paměti. Zobrazení 80-ti sloupcového textu tak vyžadovalo přepínání mezi paměťovou bankou. Broedner si uvědomil, že s trochou práce navíc, může udělat totéž pro celou 64K paměť a získat 128K přepínatelnou paměť. Vložili extra paměť (1 K "80ti sloupcovou kartu" a 64K "rozšířenou 80ti sloupcovou kartu") do speciálního slotu označovaného jako "auxiliary" (pomocný), který nahradil slot 0 (16K Jazyková karta byla vestavěnou funkcí v ROM). 80-ti sloupcové firmware rutiny byly namapovány na slot 3, protože to bylo místo kam většina uživatelů vkládala koupenou 80ti řádkovou kartu pro jejich Apple II a tam také systém Apple Pascal hledal externí terminál. Auxiliary slot dodával také speciální video signál a byl používá během výroby pro testovaní základní desky.
Inženýři, kteří pracovali na Apple IIe velmi těžce pracovali na tom, aby karty navržené pro Apple II a II Plus pracovaly správně. Dokonce "vylepšili" časování Apple IIe, aby bylo trochu pomalejší (a pracovalo více jako Apple II Plus) protože Microsoft Z-80 Softcard odmítla pracovat s novým hardwarem. Přibyl socket na základní desce pro připojení numerické klávesnice, funkci kterou mnoho obchodních uživatelů přidávalo (s obtížemi) ke svému Apple II Plus již celá léta. Plná verze klávesnice, která byla podobná té u Apple III, včetně dvou unikátních kláves - jedna s obrysem jablíčka (open apple) a druhá se stejným jablíčkem, ale vyplněným (solid apple). Tyto klávesy byly elektricky propojeny s tlačítky 0 a 1 s předchůdci myší a joystiku. Byly k dispozici softwarovým návrhářům jako modifikační klávesy při zmáčknutí klávesy jiné. Například open-apple-H mohl být naprogramován tak aby zobrazit obrazovku nápovědy. Novější elektronika klávesnice také umožňovala snadnější výrobu zahraničních verzí Apple IIe.
Celkově se podařilo Broednerovi a Peterovi Quinnovi (design manažerům pro IIe a pozdější prototyp IIc) a jejich týmu podařilo snížit počet komponent na základní desce z více než stovky na třice jeden, zatímco schopnosti počítače narostly o ekvivalent více než další stovky komponent.
Firmware
Peter Quinn musel prosit někoho o pomoc při revizi firmware pro Monitor a Applesoft u IIe. Nakonec získal Riche Auricchio, který byl hackerem Apple II téměř od jeho uvedení. Quinn později řekl v interview: "Nemůžete získat nikoho pro psaní firmware pro tento stroj, pokud zde nebyl tři nebo čtyři roky. Musíte vědět, jak se dostat přes minové pole (neoficiální, avšak často používané vstupní body). On (Rick) je extrémně dobrý. Přidal všechny věci okolo 80ti sloupcového zobrazování a escape kláves." Quinn také získal Bryana Sternse, aby pracoval na monitorech.
Změny v ROM zahrnovaly podporu pro nové přepínání paměťových bank, aby bylo možné využít dvě paralelní 64K RAM paměti. Aby bylo v ROM dostatek paměti pro nové funkce, inženýři zvýšili její velikost tak, že ji samotnou udělali také přepínatelnou. Tento prostor byl získán z míst, odkud se by to nikdo nečekal - paměťová místa používaná kartami ve slotech základní desky. Pokud jste potřebovali, aby se monitor podíval na paměťové místo slotu 1 od až do , získali jste náhodné číslo (pokud byl slot prázdný) nebo byty které odpovídaly zaváděcímu programu karty. Každá karta mohla využít prostor od do dostupné pro kód ROM navíc, pokud jej potřebovala. Jestliže karta ve slotu zapisovala nebo četla do paměti v , - ROM která patřila kartě, vypadala jako paměťový prostor Apple II. Když pracovala jiná karta, její verze tohoto prostoru se objevila. Na Apple IIe udělali speciální softwarový přepínač, který přepíná všechny periferní karty z paměti na novou rozšířenou ROM na základní desce. Firmware přepínatelného prostoru ROM byl navržen tak, aby nebyl zrovna používán žádnou kartou ve slotu (kvůli kolizím), stejně jako pro to, aby se podporoval 80ti sloupcový displej.
Byly také vylepšeny ESC rutiny pro lepší práci s textem. Kromě původních ESC A,B,C a D a ESC I, J, K a M přidaných u Apple II Plus, Auricchio přidal možnost používat šipky vpravo a vlevo a nahoru a dolů. Nová ROM měla také automatický test, který se spustil stisknutím kláves apple, kontrol a reset.
Úspěšnost
Nový Apple IIe byl jedním z nejziskovějších počítačů Apple. Nejen že byl značně lepší než II Plus po funkční stránce, ale cena za kterou jej prodávali dealeři, byla třikrát vyšší než jeho skutečné náklady. Apple získal svůj "Low Cost Apple" a od května 1983 se Apple IIe prodalo mezi 60 000 a 70 000 kusy každý měsíc. Více než dvakrát tolik než byly průměrné prodeje Apple II Plus. Prodeje o vánocích 1983 byly extrémně dobré taky díky nedostupnému PCjr od IBM. I po uvedení Apple IIc (v roce 1984), prodeje Apple IIe pokračovaly vysoko nad prodejem IIc, nehledě na technickou vyspělost Apple IIc.
Řada Apple II
Apple II (často označovaný jako Apple ][ nebo Apple //) byl prvním velmi úspěšným masově produkovaným mikropočítačem vyráběným společností Apple Computer (Dnes přejmenovaným na Apple Inc.) a uvedeným v roce 1977. V smyslu jednoduchosti použití, funkcí a rozšiřování byl Apple dvě velkým technologickým pokrokem oproti jeho předchůdci Apple I, s omezenou produkcí pouze elektrického obvodu pro zájemce ze řad elektro-amatérů, které objevovali mnoho funkcí, které udělaly Apple II tak úspěšným produktem. Když byl tento počítač předveden na West Coast Computer Faire v roce 1977, Apple II byl mezi prvními úspěšnými osobními počítači zodpovědnými za úspěšný start společnosti Apple (a dovolil také několika dalším společnostem úspěšný start). Během následujících let bylo uvedeno na trh a prodáno mnoho modelů, ale tento model se prodával s drobnými úpravami až do 90-tých let. Když se ukončila jeho výroba v roce 1993, prodalo se mezi pěti až šesti milióny kusů Apple II (včetně v průměru 1,25 miliónů Apple IIgs modelu).
Apple II se stal nejznámějším a úspěšným počítačem během 80tých a začátkem 90-tých let. Byl agresivně propagován díky slevám za hromadný odběr a úpravami pro školní instituce, což vedlo k prvnímu počítači, který se rozšířil na americkém druhém stupni. Díky zaměřenému úsilí na vývoj školního a obchodního software pro Apple II, včetně vypuštění populárního VisiCalc tabulkového editoru v roce 1979, byl počítač populární mezi obchodníky a rodinami s dětmi.
Původní operační systém Apple II byl postaven na BASIC interpretru v ROM. Většina komerčního software Apple II na disku – výukových her a produktivních programů startovaly přímo na hardware a buď neměli operační systém, nebo si vytvářely vlastní (byl neviditelný pro uživatele). Apple DOS Diskový operační systém byl přidán až kvůli podpoře disketové mechaniky. Poslední verze byla Apple DOS 3.3. Apple DOS byl pak nahrazen ProDOS, který podporoval hierarchický souborový systém a zařízení pro ukládání dat. S volitelnou rozšiřovací kartou třetí strany Z80, Apple II mohl nastartovat do operačního systému CP/M a spouštět WordStart, dBase II a další CPM software. Na sklonku svého vývoj, koncem 80tých let platforma získala grafický vzhled a hybridu Apple II a Macintosh s uvedením Apple IIgs. V roce 1992 měla platforma 16-bit zpracování dat, myší ovládaný uživatelský interface a grafické a zvukové schopnosti daleko za schopnostmi originálního Apple II.
Drahé uživatelské rozhraní Lisy uvedené v roce 1983 nebylo komerčně úspěšné. Macintosh byl uveden v roce 1984, ale překonal sérii Apple II až v roce 1993. Dokonce i po uvedení Macintoshe byla série Apple II primárním zdrojem příjmu společnosti Apple celá léta: s příslušnou komunitou vývojářům třetích stran a obchodníků to vytvořilo segment na trhu s obratem miliardu dolarů ročně. Poslední kus Apple IIgs byl prodán koncem roku 1992, poslední počítač ze série Apple II - Apple IIe se přestal vyrábět 15. října 1993.
