30.11.1938: Narodil se John Sculley

Foto: Gandalf

John Sculley je americký podnikatel, který byl v letech 1970-1977 vice prezidentem PepsiCo a prezidentem PepsiCo od 1977 - 1983, dokud se nestal CEO Apple 8. dubna 1983. Tuto pozici si udržel až do svého odchodu v roce 1993. Sculley je v současnosti partnerem ve Sculley Brothers, soukromé investiční společnosti založené v roce 1995. Je znám zejména kvůli svým marketingovým dovednostem, zavedením "the Pepsi Challenge" v PepsiCo, která dovolila společnosti PepsiCo získat podíl na trhu od svého primárního rivala Coca Coly. Sculley použil podobnou marketingovou strategii u prodeje Apple a zvýšil prodeje z 800 miliónů na 8 miliard. Nicméně jeho práce u Apple zůstává kontroverzní, protože odešel od struktury prodeje nastavené Stevem Jobsem a chtěl konkurovat IBM, na trhu kde dominovalo IBM. Nakonec byl přinucen odejít z Apple v roce 1993 když se snížili zisky společnosti, prodeje a cena akcií. V květnu 1987 byl Sculley nejlépe placeným ředitelem společnosti s roční mzdou 2,2 miliónů dolarů.

Sculley se narodil v U.S.A, ale týden po jeho narození se rodina přestěhovala na Bermudy, pak do Brazílie a Evropy. Sculley chodil do střední školy Svatého Marka v Southborough, MA. Získal bakalářský titul za architekturu z Brownovy Univerzity a MBA z Wharton School of Business.

1967-82: Sculley v Pepsi-Cole

Sculley se připojil ke společnosti Pepsi-Cola, divizi PepsiCo v roce 1967 jako školitel, kde se účastnil šestiměsíčního školicího programu v továrně na láhve v Pittsburgu. V roce 1970 se ve svých 30ti letech stal Sculley nejmladším vice presidentem společnosti.

Jako vice president marketingu u Pepsi, Sculley začal jednu z prvních spotřebitelských studií, rozšířil produktové testy v domácnostech, kterých se účastnilo 350 rodin. Výsledkem výzkumu bylo, že Pepsi se rozhodla spustil nové, větší a variabilnější balení svých nealkoholických nápojů. V roce 1970 Pepsi sesadila Coca Colu z vedení trhu s nealko nápoji v boji, který se později začínal nazývat Cola Wars.

V Pepsi, Sculley také převzal pozici vedení PepsiCo International Food Operations, krátce po té co viděl selhávající továrnu na brambůrky v Paříži. PepsiCo Food divize byla jejich jediná ztrátová divize s obratem 83 miliónů dolarů a ztrátou 16 miliónů. Aby se divize stala ziskovější, Sculley najal nové manažery z Frito-Lay a vylepšil kvalitu produktů, stejně jako vylepšil účty a založil finanční kontroly. Během tří let, divize jídla měla obrat 300 miliónů a zisk 40 miliónů dolarů.

Sculley je u Pepsi nejznámější za Pepsi Challenge, reklamní kampaň která začala v roce 1975, aby soupeřila s Coca Colou o podíl na trhu při velmi popularizované zkoušce chuti. V ní se tvrdilo, že podle vlastního výzkumu Sculleyho, Pepsi-Cola chutnala lépe než Coca-cola. Pepsi Challenge zahrnovala sérii televizních reklam, které byly pouštěny začátkem 70-tých let, obsahující dlouhodobé zákazníky Coca-Coly podstupujících slepý test. Nápoje Pepsi Coly byly vždy vybrány jako lepší produkt, nicméně tyto testy byly kritizovány jako podvrh. Pepsi Challenge byl určen pro trh v Texasu, protože Pepsi zde mělo výrazně nižší podíl na trhu. Kampaň byla úspěšná a výrazně zlepšila Pepsi podíl na trhu v tomto státě. Když kampaň začala, Sculley byl starší vice president prodejů v U.S a marketingových operací Pepsi.

Je docela legrace, že Sculley osobně test vyzkoušel a vybral si Colu místo Pepsi. V roce 1977 byl Sculley jmenován nejmladším prezidentem Pepsi.

1983-93: Sculley u Apple

Sculleyho k Apple naverboval Steve Jobs slavnou větou: "Chceš strávit zbytek svého života prodejem sladké vody, nebo chceš šanci změnit svět?". Avšak verbování Sculleyho nebylo tak jednoduché. Andy Hertzfeld na svých stránkách uvádí zajímavou historku, její překlad najdete zde. V každém případě, přesvědčit Johna Sculleyho, aby zanechal perspektivní pozici u společnosti Pepsi za v té době málo rozvinutý Apple, byl velmi heroickým výkonem Steva Jobse.

Steve Jobs a John Sculley

Během svých prvních dnů u Apple, Sculley závisel na starších členech správní rady a Jobsovi. Apple během roku 1983 rapidně rostl, i přes odhady průmyslových pozorovatelů, že prodeje Apple II budou klesat. Dokonce i neúspěšný Apple III se činil dobře s více než 100 000 prodanými kusy v roce 1983 (téměř 3x více než v předchozím roce).

Díky Sculleyho charisma si jej tisk často žádal k rozhovorům. Společně s Jobsem se stali de facto zástupci počítačového průmyslu. Jejich vztah byl v té době velmi dobrý, oba odcházeli na dlouhé procházky i na výlety do hor mimo Cupertino.

Sculley si myslel, že naučí Jobse jak vést společnost a po pěti letech mu předá větší a silnější Apple. Během večerní párty před uvedením Macintoshe, Sculley prohlásil: "Apple má jedno leadera, Steva a mne.".

Pracovní vztah Sculleyho a Jobse dosáhl vrcholu během uvedení prvního Macintoshe. Sculley neměl téměř žádný vliv nad projektem Macintosh. Macintosh byl dítkem Jobse a zuřivě jej bránil (často na úkor Apple II). Sculley neměl kontrolu ani nad reklamní kampaní, částí Macintoshe pro kterou měl nejlepší kvalifikaci. Nenáviděl reklamu 1984 (společně se zbytkem správní rady) a dělal si legraci, že dvacetistránková brožura uvnitř Newsweeku byla prakticky časopisem Apple s Newsweekem uvnitř. I přes rozepře, byli tito dva neuvěřitelně úspěšní.

Příspěvek Johna Sculleyho k projektu Macintosh bylo financování časopisu Macworld u IDG. Dalším příspěvkem pak byla cena 2 495 dolarů, kterou zvedl z původních 1 500 čímž získal Apple úžasnou marži 55%. Zlí jazykové tvrdí, že to je díky ceně za propagaci Macintoshe.

Jobsovo štěstí ale nemělo dlouhé trvání. Macintosh měl úžasný start - a opravdu skvělé prodeje. Jobs předpokládal, že Apple prodá 2 milióny Maců do konce roku 1985, ale společnost jich prodala jen 250 000. A kupodivu to bylo díky špatnému marketingu.

Macintosh byl zaměřen na obchodní uživatele, ale těm byl počítač bez pevného disku a kvalitní tiskárny k ničemu. Spotřebitelé si prvního Maca nemohli dovolit kvůli ceně. Pro Macintosh nebyl trh připraven. A ke všemu se prodeje Apple II dramaticky zhoršily. PC kompatibilní trh se exponenciálně rozrůstal, zatímco Apple ztrácel podíl na trhu. V roce 1985 dosáhl vrcholu s obratem 2 miliard dolarů.

A začala přicházet konkurence. Digital Research, společnost která přišla s prvním úspěšným operačním systémem pro osobní počítače CP/M, začala pracovat na grafickém rozhraní podobném Macovi nazvaným GEM. VisiCorp, společnost která vytvořila VisiCalc vypustila VisiOn, což bylo grafické rozhraní bundlované s plnohodnotným kancelářským balíkem.

Největší hrozbou byl samozřejmě Microsoft s Winodws a IBM s OS/2. Správní rada trvala na tom, aby Sculley "usadil" Jobse, aby se vyhnuli novým konkurenčním produktům a ochránili Apple před stále rostoucím tlakem konkurence.

Mezi tím, Jobs vedl Mac team s nešťastnou Macintosh Office a novou verzí Macintoshe - Big Macem. První částí Macintosh Office byla laserová tiskárna LaserWriter, high-end síťová laserová tiskárna, postavená na software od Adobe Systems. LaserWriter nabízel lepší výstup a mohl být spojen s více stroji pomocí sítě AppleTalk.

Zbytek Macintosh Office nebyl spouštěn nějakou dobu. Nejdůležitější prvek, intranet server, souborový server se nikdy na trh nedostal. V roce 1989 Apple představuje AppleShare, ale produkt se nikdy neujal.

Projekt BigMac kompletně ustrnul. Současný software Macintoshe měl být nahrazen Unixem. Apple se dostal tak daleko, že zakoupil licenci na Unix od AT&T, ale vývoj Macintosh prostředí nad Unixem kompletně selhal. Po utracení miliónů dolarů za nyní bezcennou Unixovou licenci byl projekt zrušen.

Jobs, který se nechtěl spokojit s tím, že nemohl společnost sám řídit nakonec musel odejít a Sculley zahájil velmi potřebnou reorganizaci Apple. Až do té doby, Apple měl strukturu založenou podle produktu. Každá divize měla vlastní marketingový tým a designový tým pracoval nezávisle na jiných divizích. Ještě před odchodem Jobse, projekty Macintosh a Lisa byly spojeny do jedné divize - Apple SuperMicros.

Dvě hlavní divize byly Apple II a Apple III. Tyto divize byly mezi sebou téměř ve válce. Inženýři mezi sebou nekomunikovali a výsledkem bylo mnoho nadsazených projektů. Horší však bylo, že marketingová oddělení spolu nemluvila, takže se objevovaly různé projekty zacílené na stejné lidi (Apple III, Apple IIe a Lisa) a vlastně si konkurovaly mezi sebou.

Aby tohle vyřešil, Sculley implementoval konvenční strukturu postavenou na funkci. Veškerý produktový vývoj se tak dostal do jedné divize. Inženýři pak spolupracovali s marketingovým oddělením, které mělo vlastní divizi. Pak byly produkty vyráběny a prodávány v dalších dvou divizích. Hlava divizí pak podávala zprávy přímo Sculleymu. Tato organizační struktura přinesla Apple nejrychlejší procentuální růst v historii do příchodu Steva Jobse v roce 1997.

Nejdůležitějším mužem exekutivy se ukázal Del Yocam, zcela nový COO. Yocam přišel do Apple v roce 1979 a byl neuvěřitelně populární. V prvních dnech si vzal na povel objednávky na výrobu počítačů a zajistil, že nebyly žádné výpadky nebo přebytky výroby. Stal se rychle populární díky svému zelenému bloku, kde zaznamenával všechny sliby vysokých manažerů.

Zanechával skvělý dojem a úžasně spravoval svou část společnosti a zajišťoval, že dodávky plnily poptávku. Teoreticky mu zprávy podávali všichni, ale byl jen malým soupeřem pro lidi jako Jean Luis Gassée a později Michael Spindler.

Nové zaměření, nové trhy

Se silným a spolupracujícím týmem, Sculley chtěl zachránit Apple, který byl na cestě ke ztrátě, což by byla v historii Apple první. Chtěl, aby Apple začal pracovat na produktech, které by byly atraktivní pro firemní klientelu a po vypuštění Aldus PageMakeru v roce 1985 pro DTP, kromě tradičního trhu SOHO (Small office, home office).

Sculley dělal více než jen reklamu na Maca pro nové trhy. Také agresivně najímal vývojáře. Jobs vytvořil skupinu evangelistů, kteří dělali reklamu Macintoshi u vývojářů třetích stran. Hlava této skupiny, Guy Kawasaki dostal povolení utratit stovky tisíc dolarů, aby přinesl na platformu nové programy. Některé jeho taktiky byl novátorské, jako nákup beta programů pro demonstraci Maců u obchodníků. Jindy Kawasaki jednoduše koupil software a někdy zcela nové Macy pro vývojáře.

Nejdůležitějším vývojářem pro Mac OS X se stal Microsoft. Bill Gates, v té době ještě pouze milionář, úzce spolupracoval s Jobsem na vývoji Microsoft Wordu a MultiPlanu pro Macintosh. Sculley zoufale potřeboval, aby Gates nevyráběl software pro DOS nebo Windows a požádal jej o exkluzivní smlouvu. Gates měl pozdržet vydání Wordu a MultiPlanu na další platformy o dva roky, ale pak bude moci použít stejné ovládání těchto produktů, jako jsou na Macovi. A navíc bude moci použít prvky z rozhraní Macintoshe v budoucích verzích Windows.

Sculley ani jeho právníci si těchto klauzulí ani nevšimli. Mysleli si, že se tak dostávají před konkurenci a nikoliv že dávají Microsoftu povolení kopírovat Maca na jakoukoliv platformu. Alespoň měl Apple smlouvu s Microsoftem, díky které získal velmi schopný textový a tabulkový procesor.

Práce evangelistů byly enormně úspěšné a produkty jako FrameMaker, Mathematica či Quark Xpress se také díky jejich snaze dostaly na trh.

Aby přilákal high end kupce, kteří chtěli kupovat vysokou třídu produktů, Gassée vytvořil drahé a rychlé Macy s úvahou, že si uživatelé budou chtít připlatit, aby se vyhnuli DOSu. Výsledkem je devět modelů v roce 1989, kdy se žádný Mac nedostal pod 3000 dolarů (mezi jinými Macintosh SE/30, Macintosh SE FDHD, Macintosh Portable, Macintosh IIci a další). Tento trend vyvrcholil v roce 1990 (kdy byl Gassée již na odchodu) s vypuštěním Macintoshe IIfx, který se stal nejdražším Macintoshem s cenou 9870 dolarů, v konfiguraci s monitorem, klávesnicí a myší.

Tato strategie se ukázala jako efektivní, podle zvětšující se instalované základny. V roce 1984 Apple prodal méně než 300 000 Maců. V roce 1989, Apple prodal prodal přes 3 000 000 Maců. Během této doby, Sculley agresivně propagoval Apple v médiích. Často svým zástupcům Yocamovi a Gasséemu říkal, že jsou soukromou tváří Apple, zatímco on je veřejnou.

Apple byl v té doby (po sérií špatných kroků IBM) největším výrobcem PC na světě, takže Sculley byl velmi žádaným mluvčím pro celý průmysl. Dával rozhovory průměrně dvakrát do měsíce z vlastního studia Apple na Brandley Dr.

Neviditelná bažina

Sculleyho odloučený styl, kdy většinu manažerských rozhodnutí delegoval na své podřízené, se nakonec ukázal jako neefektivní, bohužel rozsah této neefektivnosti se projevil až několik let po odchodu Sculleyho z Apple.

Mezi prvními špatnými rozhodnutími Sculleyho v Apple bylo oddělení softwarové divize do nové společnosti a nakonec z ní udělat veřejnou společnost. Sculley chtěl společnost, se kterou může počítat s výrobou software pro Macintosh a byl ochoten obětovat vztahy vývojářů aby tohoto cíle dosáhl. Claris vedl Bill Campbell, vedoucí manažer Apple America. Plán s veřejnou společností Claris šel dobře, avšak Claris se stal běžnou softwarovou společností (i když s velmi respektovanými produkty).

Allan Loren byl najat z Cigny, kde pracoval jako IT ředitel pro tohoto pojišťovacího giganta. Sculley jej jmenoval místo Campbella, protože věřil, že přiláká vysokou korporátní klientelu, po které Sculley toužil.

Lorren byl ale příšerný obchodník a neinspirující vedoucí. Jeden z jeho obchodníků jej přistihl při obchodním jednání s nejdůležitějším zákazníkem Macintoshe - Motorolou. Po jejich příchodu, Loren spustil tirádu o tom, jak se musí Motorola přizpůsobit, aby porazil Japonské polovodičové výrobce. CIO byl tak naštvaný na Lorena, že řekl obchodníkům, že Apple bude bez procesorů, pokud Lorena ještě někdy uvidí.

A co bylo ještě horší, Loren byl sprostý na své podřízené. Usínal během jejich prezentací a roztrhal je na kusy, když byl vzhůru. Několikrát přinutil prezentující k slzám. Loren byl těžko kvalifikovaný k tomu, aby vedl prodejní tým, natož největší pobočku Apple.

Ve vedení propukl zmatek. Každý se obával Yocama, protože se domnívali, že nahradí Sculleyho jako CEO. Na schůzi v Paříži, ve které probírali fiskální plán na roku 1989, Kevin Sullivan, vice prezident lidských zdrojů, řekl Sculleymu že on, Gassée, Spindler a Loren nebudou pracovat s Yocamem. Na zmatky ve vedení to nebyla příliš vhodná doba, protože v téže době Microsoft představil Windows 2.0.

Sullivan, Gassée, Spindler a Loren dávali zprávy Yocamovi a z toho šíleli. Loren měl osobnost typu A (byl netrpělivý, spěchal, snadno se naštval, což pak vede k menším či větším incidentům a soutěživý typ) a udržoval si pečlivé záznamy schůzek s výkonou radou. Pokud nedodrželi své sliby, museli odpovídat Yocamovi. Všichni začali tlačit na Sculleyho, který nakonec byl nucen zrušit Yocamovu pozicii COO - a uzavřít tak svou éru u Apple.

Celou akci připravil Sullivan, který se snažil Yocama dostat pryč, z logického hlediska neměla tato reorganizace příliš velký smysl. Gasséeho divize, Apple Products, převzala produkt marketing a produktový vývoj. Spindler se stal hlavou větší Apple Europe a Lorenova doména byla přejmenována na Apple USA.

Yocamova role byla mnohem méně jasná. Yocam dostal novou divizi, která kombinovala enormní divize prodejů školám a pobočku Pacifiku (pokrýval Pacifik a Austrálii). Tato kombinace byla nevysvětlitelná. Sculley nebyl schopen podat racionální vysvětlení Yocamovy nové role, takže nechal PR oddělení napsat skvělé tiskové prohlášení. Na tom však ale nezáleželo. Yocam z Apple odešel pár dní po změně své pozice.

Zaměstnanci Apple byli šokováni a naštváni na takovou změnu. Stará struktura pomohla zvýšit instalovanou základnu Maců z 500 000 na 2,25 miliónů pouze ve třech letech. Apple se stal společností s obratem 4 miliardy dolarů, několikrát větší než Microsoft. A nyní člověk zvenčí udělal "plochou organizaci - s pár vrstvy managementu - která dovolí většímu Apple se stát ještě novátorštější, flexibilnější a s větší zodpovědností než jsme dnes," podle toho, jak Apple změny představil akcionářům. Ve skutečnosti byl však Apple rozdělen na neefektivní feudální léna. Všechno bylo nastaveno pro boj o moc a Sculley to dovolil.

Apple začal klopýtat i na veřejnosti. Gassée byl iracionálně ochranitelský vůči vysokým maržím (někdy více než o 60 %, dvojnásobek obvyklé marže u PC). Výsledkem bylo, že byl nevraživý vůči levným Macům. Obával se, že by takové produkty kanibalizovaly prodeje a poškodili rozpočet oddělení Apple Products (tedy jeho oddělení).

Oddělení Apple Products bylo zcela mimo kontrolu. Gassée udělal velmi málo pro to, aby inženýři pracovali na rozumných projektech a nebo dodržovaly jejich termíny. Apple investoval okolo 500 miliónů dolarů ročně do vývoje, ale zvládl vypustil okolo šesti nových produktů ročně. Většina peněz byla utopena ve velikášských, mrtvých produktech s hromadou lidí a nejistými cíli.

V tomto období také logicky selhalo značné množství projektů jako Aquarius či Looking Glass. Další projekty jako Newton nebo TrueType byly méně úspěšné, ale alespoň se dostaly v nějaké podobě na trh. Jiné projekty se staly úspěšnými i bez přímé podpory Sculleyho - například QuickTime.

Hledání řešení

I když to zvenku vypadalo, že podíl Apple i nadále poroste (Apple byl v roce 1990 ještě stále největší výrobce PC), Sculley a zbytek společnosti věděli, že tempo růstu je neudržitelné. Dan Eilers, mladý manažer ukázal prezentaci, která zdůraznila fakt, že Macintosh potřebuje rázný krok, aby si Apple udržel dominanci na trhu. Zpráva z té doby uvádí čtyři možnosti jak zvýšit podíl na trhu:

Licencovat Mac OS
OEM jiným společnostem
Spouštět Mac OS procesor nezávisle na procesoru
Vytvořit novou značku

Gassée byl velkým odpůrcem změny obchodní marže Apple (a jeho budgetu), ale Spindler byl pragmatičtější. Nicméně první tři možnosti nebyly vhodné jak pro Spindlera, tak pro zbytek správní rady. Čtvrtá možnost, vytvoření nezávislé značky byla mnohem atraktivnější.

Sculley nabídl další možnost: najít kupce pro Apple.

Společnost Claris byla vybrána pro plán ohledně druhé značky. Claris mohl produkovat vlastní Macy na základních deskách Apple, ale mohl je umístit do standardních počítačových skříní. V ideálním případě by se počítače prodávaly za méně než 1000 dolarů než srovnatelný model Apple, čímž by je učinil konkurence schopným s MS-DOS počítači.

Toho se však bál Puette, který rozpoznal, že levný Macintosh by kanibalizoval na jeho divizi. Navzdory Sculleyho podpoře byl tento projekt zrušen. Sculley se tak začal dívat po strategickém partnerovi. První vážná nabídka přišla od Novellu, který nedávno koupil Digital Research software, který měl systém GEM. Hlavní částí obchodů Novellu byl softwarový balík NetWare, který dovolil běžnému PC se levně připojit k intranetu.

Jak se Windows a MS-DOS stávaly více populárními, Novel začal pociťovat tlaky od Microsoftu, který se dostával na jeho teritorium a dokonce odrazoval jeho OEM partnery od licencování NetWare klientů. Novell chtěl převálcovat Microsoft kompletně novým operačním systémem.

Místo aby oživil GEM, Novell nabídl Apple licencovat Mac OS pro běh na běžném PC. Spindler nadšeně souhlasil a zrodil se projekt Star Trek. Projekt však byl ukončen krátce po té, co tým přišel s pracujícím prototypem Mac OS běžícím na Compaqu.

Nyní to byl Spindler, který začal tlačit na Sculleyho, aby našel kupce. Domníval se, že se značkou Apple a velkými distribučními kanály a hotovostí, Macintosh může získat 25 % trhu a efektivně tak ovládat průmysl.

První společnost, která kontaktovala Apple byl Sun Microsystems. Sun decimoval trh levnými pracovními stanicemi na bázi 68k procesorů a nyní hrozilo, že opustí minipočítače a mainframy se SPARC architekturou (která byla postavena na RISCu).

Dokonce probíhaly i vážné hovory se Sunem od roku 1988 ohledně adoptování SunOS (který byl zrovna přejmenován na Solaris) nebo koupí Sunu. Ale nyní to Sun myslel vážně. Chtěl operační systém pro stolní počítač a Apple mohl být jeho jízdenkou na tento trh. Scott McNeally, CEO a zakladatel Sunu nabídl Apple koupit Sun, snížit cenu a dosadit ho do pozice COO. Spindler by z toho nic neměl a přesvědčil Sculleyho, aby smlouvu nepodepisoval.

Pak docela nečekaně Apple oslovil CEO IBM Jack Keuler a Sculley získal dvě různé nabídky. IBM chtělo partnera pro RISC procesor na kterém IBM pracuje od roku 1970 a po vypuštění IBM RT/PC získal velmi úspěšnou řadu pracovních stanic RS/6000.

IBM chtělo, aby Apple adoptoval procesor POWER pro jeho high-end počítače. Management byl touto nabídkou nadšen. U Apple bylo několik projektů, které se zabývaly výzkumem a vývojem RISC technologií v úmyslu přesunout Macintosh na RISC. Všechny začaly po selhání projektu Aquarisu a všechny byly neúspěšné. Apple s nadšením přijal nabídku a začal pracovat na tom, co se stalo PowerPC platformou, která bude vypuštěna dlouho po té, co Sculley opustí Apple.

Sculley se ptal Keulera, jestli by IBM měla zájem koupit Apple. Krátce řečeno, neměla. IBM bylo příliš svázáno s OS/2 a PC-DOSem, aby mělo zájem o Macintosh. Sculley dostal tip na AT&T, protože AT&T začalo hodně investovat do osobních počítačů. Společnost instalovala národní datovou síť, ISDN a experimentovala s handheldem. Vyjednávání došlo do fáze, kdy byla k tomuto účelu založena nová společnost, ale pak se AT&T rozhodlo resuscitovat výrobce PC, kterého koupila před rokem. Navíc se AT&T začala profilovat více jako komunikační společnost.

V té době Sculley byl kontaktován lovci lidí, kteří hledali CEO pro IBM, Kodak či AT&T. Sculley se však více zajímal o politiku a velmi se podílel na kampani Billa Clintona. Důvodem jeho podpory Clintonovi byl prý Clintonův citlivý přístup k technologiím. Po té co Clinton vyhrál volby, Sculley dostal nabídku zástupce ministra obchodu, ale nabídku odmítl.

Poslední kapkou pro správní radu, bylo když byl Sculley viděn s Billem a Hillary Clintonovými, jak sedí vedle Hillary. Správní rada se začal obávat, že Sculley věnuje málo pozornosti firmě. Sculley situaci ještě zhoršil, když řekl správní radě, že chce odejít od roku 1990 a dokonce, že byl na pohovorech u IBM.

Poslední dny u Apple

Správní rada tolerovala Sculleyho, protože byl schopen konzistentně dodržet své predikce. Ale i jeho štěstí opustilo. Sculley ujišťoval správní radu, že Apple bude pokračovat v růstu. Akcie Apple se uprostřed roku 1992 pohybovaly okolo 70ti dolarů, ale prudce klesaly. V prvním čtvrtletí roku 1993, Apple publikoval zisk 4,5 miliónů dolarů, zlomek toho, co společnost vydělala minulý rok. Akcie okamžitě klesly téměř o dvě třetiny během pár týdnů.

Před oznámením těchto znepokojivých výsledků, správní rada měla 17. června 1993 schůzi v hlavním sídle Apple. Sculley zde vysvětloval, že pád akcií je pouze dočasný, ale správní rada mu již nevěřila. Dlouhá léta (po té co Gassée byl přinucen odejít), Spindler vyrůstal jako nástupce Sculelyho a rozhodl se využít šance nahradit svého bývalého mentora. Po Sculleyho prezentaci, byl Sculley požádán aby odešel z místnosti a pak se volila jeho náhrada. Sculley byl zavolán a zpět a o pár minut později odchází viditelně otřesen.

Po té co Sculley odešel, Spindler tvrdil, že si vzal čtvrt hodiny na rozmyšlenou jestli převezme jeho místo, ale to byla lež. Byl to právě on, kdo připravil Sculelyho o jeho místo v Apple.

Prameny:

Odkazy z novinek:

Odkazy z událostí:

Odkazy Hardware: