V 80tých letech probíhala u Apple další reorganizace, rozdělovala se "Disková Divize", kterou vedl John Vennard, který měl vyvinout pevný disk s označením "Pippin" (později se tak označovala také herní konzole Apple) a další generace diskety nazvaná "Twiggy". Obojí mělo být použito u projektu Lisa a pokud to situace dovolí v celé produktové řadě Apple. Na žádost Roda Holta, Andy Hertzfeld připravil počáteční diagnostiku Twiggy pomocí Apple II. Andy měl radost, že byl místo něj požádán Rich Williams, aby se přesunul do diskové divize jako jejich softwarový guru. Andymu připadala exkluzivní práce pouze pro disk velmi omezující.
Wozův návrh disket pro Apple II byl daleko před konkurencí a tak se Apple cítil jistý, že může pokračovat v inovacích, aby prodloužil své vedení. Twiggy byl velmi ambiciózním projektem, více než čtyřnásobná kapacita diskety s dvojnásobnou přenosovou rychlostí (což vyžadovalo vyšší hustotu záznamu) a využití dalších triků jako ovládání rychlosti motoru, který při čtení na okrajích média zpomaloval a tím umožňoval uložení většího množství dat.
Lisa byla navržena tak, aby obsahovala dvě vestavěné Twiggy mechaniky, takže bylo jen logické, že Macintosh také mohl využít tuto mechaniku. Twiggy používala ovladač ve stylu Woze, který však vytvořil u Lizy problém - vyžadoval totiž přesné načasování od mikroprocesoru a tak nemohl tolerovat přerušení, což by bylo v pořádku u jednoduchého systému jako Apple II, ale nebylo akceptovatelné u sofistikovaných systémů jako byla Lisa. Místo toho, hardwaroví návrháři Lisy (Paul Baker, Bob Paratore a další) vyřešili problém zahrnutím malého Apple II, s vlastní paměti a mikroprocesorem (který byl na dvojnásobné frekvenci) uvnitř Lisy, aby mohla ovládat disky Twiggy.
Lisa také obsahovala volitelný externí pevný disk, který se připojoval pomocí paralelního portu. když měli návrháři neočekávané problémy při akceptovatelné úrovni chybovosti přenosu dat z Twiggy mechaniky, Lisa se zcela spoléhala na pevný disk. Disk Twiggy byl také pomalejší než se očekávalo, jednak kvůli chybám vzniklých při přenosu, jednak kvůli způsobu jakým rozdílná rychlost motoru zvýšila rychlost hledání - museli jste počkat než se rychlost otáčení stabilizuje. Kromě toho, návrháři operačního systému Lisy pracovali na systému, kterému mohli vyměňovat diskety, který nebylo možné použít při spuštění z disket. Brzy se stal pevný disk nezbytnou součástí počítače, čímž se zvýšila cena Lisy o více než tisíc dolarů.
Lisa byla oznámena s velkými fanfárami v lednu 1983, ale pořád ji nebylo možné začít prodávat. Měla problémy v různých oblastech, největším však byly disky Twiggy, jejichž chybovost velmi omezila produkce. Nakonec se Lisa dostala k zákazníkům v červnu 1983, i přes přetrvávající problémy se spolehlivostí disketových mechanik.
Tým Macintoshe však panikařil. Používal jednu Twiggy mechaniku pro diskety a neměl žádný pevný disk na který by si mohl odložit data. Vypadalo to, že Twiggy diskety nebudou nikdy tak spolehlivé a levné aby se dostaly do Macintoshe. Byli v pasti bez alternativy. Pokud by rychle nenašli vhodnou náhradu, celý projekt by sklouzl z naplánovaných termínů.
Naštěstí věděli o nové 3,5" disketě od Sony (s kapacitou 400KB), která se začala prodávat na jaře 1983 přes Hewlett-Packard, jejich partnera. George Crow, analogový inženýr, který navrhl analogovou desku Maca, přišel z HP a trval na kvalitnějších Sony disketách. Získal mechaniku od svého přítele z HP a nabídl Bobu Bellevilovi, že může zjistit jak ji spojit s Maca tak rychle jak je to možné a pak můžeme dojednat smlouvu se Sony.
Mechanika Sony vypadala sladce, hlavně při srovnání s Twiggy. Používala stejnou přenosovou rychlost jako Twiggy, ale menší disky, které se daly umístit do kapsy u košile. A nejlepší ze všeho bylo, že se média dávaly do tvrdých plastikových obalů, takže byla méně náchylná k mechanickému poškození.
Steve Jobs byl konečně připraven přijmout realitu a vzdát se disků Twiggy. Když viděl disketu Sony, zamiloval si ji a okamžitě ji chtěl adaptovat pro Maca. Ale místo toho, aby udělal jasnou věc a podepsal smlouvu se Sony, Steve se rozhodl, že Apple si vezme vše co se naučili u Twiggy a vyrobí vlastní verze 3,5" mechaniky, zatímco vyjedná výrobu s japonskou Alps Eletronics, která vyráběla diskety pro Apple II za velmi nízkou cenu.
Bob a George zamračeně poslechli s plánem s Alps, ale byli si jistí, že jejich tým nemůže úlohu splnit v omezeném čase. Proto připravili alternativní plán založený na spolupráci se Sony, navzdory přání Jobse. Larry Kenyon přidal disketovou mechaniku Sony k Macovi, ale bylo mu sděleno aby to tajil, hlavně před Stevem. Bog a George také uspořádali schůzku se Sony, aby vyjednali úpravy které chtěl Apple a aby začal vyjednávat obchodní smlouvu.
Tato dvojitá strategie zahrnovala časté schůzky s Alps i Sony, s přidaným břemenem ohledně utajení před Stevem. Nebylo těžké absolvovat schůzky v Japonsku, protože Steve s nimi do Japonska nejezdil, ale byl to trochu problém, když chtěli zaměstnanci Sony navštívit Cupertino. Sony poslalo mladého inženýra Hide Kamota, který pracoval s Larrym Kenyonem na modifikacích, které Apple požadoval. Seděl právě s Larrym a Georgem Crowem, když náhle uslyšeli hlas Steva Jobse, který se neočekávaně rozlehl v softwarové části firmy.
George věděl, že Steve bude zvědavý, kdo je Kamoto, když ho uvidí. Rychle zareagoval popadl Kamota za rameno, ukázal na blízkou skříňku a rychle řekl. "Dozo, rychle, schovejte se do skříně. Prosím! Hned!".
Kamoto vypadal zmateně, ale vstal ze své židle a pospíchal do tmavé skříně. Musel tam zůstat asi pět minut, než Steve odešel a vzduch byl čistý.
George a Larry se omlouvali Kamotovi za jejich neobvyklý požadavek. "Bez problémů", odpověděl, "Ale ty americké obchodní praktiky, jsou velmi podivné. Velmi podivné."
Jak se dalo předpokládat, o pár týdnů později tým z Alps přišel s tím, že potřebují 18 měsíců, aby dostali nový disk do produkce a tak Apple musel tento projekt opustit. Když Bob Belleville odhalil, že on a George ponechali alternativu se Sony stále v běhu, Steve polkl svou pýchu a poděkoval jim za to, že ho neposlechli a udělali správnou věc. Disky od Sony nakonec fungovaly skvěle a tehdejšího Maca si lze bez nich jen těžko představit.
Je to neuvěřitelné, ale s drobnými modifikacemi se diskety objevovaly v Macích až do uvedení iMaca.
Odkazy z novinek:
Odkazy z událostí:
