Jonathan J. Rubinstein je počítačový vědec a elektrický inženýr, který byl velmi zaměstnán při vývoji prvního iPodu, přenosného hudebního (a později video) zařízení které bylo prodáváno společností Apple. Byl zvolen členem National Academy of Engineering a je starším členem Institute of Electrical and Electronics Engineers (IEEE).
Po té, co opustil pozici staršího vice presidenta Apple u iPod divize, stal se členem správní rady u Palm Inc. V současnosti je CEO Palm, Inc., když nahradil původního CEO Eda Colligana. Rubinstein se oženil s Karen Richardson, členkou rady ředitelů hi5 - třetí největší sociální sítě.
Jon Rubinstein se potkal se Stevem Jobsem ještě v roce 1990, kdy Steve Jobs byl CEO NeXTu. Tehdy za ním Steve začel a požádal jej aby vedl hardwarový vývoj. Rubinstein vedl vývoj NeXT RISC pracovní stanice, grafické stanice která se nikdy nedostala do prodeje, protože v roce 1993 NeXT opustil hardwarový vývoj a stala se z ní softwarová společnost.
Po té, co Jon pomohl zrušit hardwarový vývoj v NeXTU, odešel založit novou společnost - Power House Systems. Společnost se pak přejmenovala na Firepower Systems. Společnost hodně podporoval Canon. Společnost Firepower Systems využívala technologie vyvinuté v NeXTU a vyvíjela high-end systémy s PowerPC čipy. Motorola ji koupila v roce 1996.
Léta u Apple
Po prodeji společnosti Rubinstein plánoval delší dovolenou a cestování. Byl zrovna dva měsíce na dovolené a procházel se po Skotsku, když mu zazvonil telefon. Byl to Gil Amelio, který byl zrovna nedávno zvolen šéfem správní rady. Apple neměl dobrý rok v roce 1996 a v roce 1997 se to nezlepšilo. Celkem za oba roky Apple ohlašoval ztrátu 1,86 miliardy dolarů a každým v počítačové oblasti byl odepsaný. Když však Gil nabídl Rubinsteinovi místo v hardwarových operacích, okamžitě souhlasil.
Vlastně místo přijal tak rychle, že později ve své biografie se Gil zamýšlí, jestli nebyl obětí palácového převratu. Jona Rubinsteina najal Gil na radu Steva Jobse, stejně jako Aviho Tevaniana, který byl šéfem software v NeXTu. Je možné, že to bylo součástí Jobsova plánu, nicméně Jon Rubistein to popírá: "To by pro mě byla novinka." Přišel do Apple kvůli tomu, že jej viděl jako předního návrháře stolních počítačů a domníval se, že je to správné místo kde by měl být: "Apple je poslední inovativní výrobce sériových počítačů."
Rubinstein se připojil k Apple jako starší vice president hardwarového vývoje a člen správní rady. Byl zodpovědný za hardwarový vývoj, průmyslový design a nízkoúrovňový softwarový vývoj. Přispíval k plánům Apple a produktové strategii.
Když Rubinstein přišel, byla to práce pro něj. Společnost prodávala ne méně než 15 produktových řad. Inženýrské a produktové oddělení mělo hromadu problémů. Několik inženýrských týmu pracovalo nezávisle na stejném produktu a několik řad bylo postaveno na nevyměnitelných dílech. Rubinstein opravil oba problémy. Jeho kolegové o něm mluví jako o člověku, který je posedlý odškrtáváním úkolů, které zavedl do každé části systému. Když něco vypadne ze systému úkolů, nastupuje tým rychlého nasazení, aby opravil chyby.
To nejlépe popisuje epizoda s tiskárnou Epson. Když vyšel první iMac, Jon Rubistein navštívil o půlnoci slavnosti otevření obchodu v Palo Altu. Druhý den ráno, po té co slyšel stížnosti zákazniků v obchodě a na viděl zprávy na internetu, zjistil že stroj má některé problémy - nejzávažnějším je pak to, že počítač nefunguje s nově navrženou tiskárnou Epson. Softwarová oprava byla vytvořena během pár dní a distribuováno přes Internet, předešlo se tak potencionálně velmi závažný problémů s veřejným míněním u nového iMaca.
Episoda s Epsonem mohla skončit mnohem hůře. Několik let před příchodem Rubinsteina, několik nových přenosných počítačů PowerBook shořelo během provozu. Stroje musely být staženy z trhu a více než čtvrt roku Apple byl bez příjmu z této důležité produktové řady.
Je také zodpovědný za rozsáhlé škrty v rozpočtech vývojového i inženýrského týmu. Výdaje byly škrtnuty na polovinu. Po té co zarazil plánované projekty přišel s počítačem, který se stal G3 - rychlý PowerPC stolní stroj. Když byl v roce 1997 vypuštěn, Apple měl najednou něco, co zde nebylo několik let - špičkový stolní počítač, který se mohl technologicky srovnávat s Intelovskou platformou.
V roce 1998 chybějící počítač pro běžné uživatele se měl stát historií. Zatímco se připravovala G3, Apple se zamýšlel nad myšlenkou barevného, vejcovitého počítače. Rubinstein sestavil team, který měl za úkol připravit nový produkt za 11 měsíců - termín, které považovali za nemožný. Navíc jej Rubinstein chtěl postavit na USB standardu a bez disketové mechaniky. (Podle wikipedie je za toto rozhodnutí zodpovědný přímo Rubinstein). Počítač byl nakonec představen jako iMac.
Další počítače, nad kterými vedl Rubinstein dozor byly počítače série G4 a G5. Stroje, ačkoliv byly považovány za technickou špičku byli stále vnímaný veřejností jako pomalejší než podobné Intelovské PC, kvůli jejich menším frekvencím CPU. Rubinstein pomohl opravit tento názor ve své řeši u příležitosti vypuštění G4 a popularizoval termín mýtus megahertze. Vysvětlit jak Apple na 867 MHz může být rychlejší než Intel procesor na 1,7 GHz.
Když se Macintosh stal opět úspěšným, společnost začala sledovat strategii ve které by měl být počítač uprostřed spotřebitelské elektroniky. Přeměnit Maca na digitální hub, ke kterému bude možné připojit široké spektrum zařízení. Součástí teto strategie pak byl software pro editaci videa (iMovie), organizaci fotografií (iPhoto) a ukládání a přehrávání hudby (iTunes).
Vývoj iPodu
Prodeje počítačů Macintosh nebyly příliš silné (relativně). Apple se proto rozhodl rozšířit svůj ekosystém produktů, aby zvýšil povědomí zákazníků. iPod přišel z kategorie "digital hub", když se začal vytvářet software pro rozšiřující se trh osobních digitálních zařízení. Digitální kamery, kamkordéry a organizéry měly velmi dobře zavedené trhy, ale společnost přišla na to, že současné hudební digitální přehrávače jsou "velké a nemotorné nebo malé a k ničemu" s uživatelským rozhraním, které je "neuvěřitelně ošklivé", takže se Apple rozhodl vytvořit vlastní. Ačkoliv se Apple domníval, že je zde místo na trhu s velkým potenciálem, předchozí produkty nezaznamenaly žádný velký podíl na trhu.
Steve Jobs pověřil Rubinsteina aby přišel s přenosným hudebním přehrávačem v osmiměsíčním termínu. Byl to Rubinstein, který poznal, že klíčovým prvkem novéhu iPodu bude 1,8" pevný disk, který viděl na své návštěvě u Toshiby. Inženýři zde vytvořili pevný disk, ale nebyli si jistí jak může byt využit. Byl to Rubinstein kdo sestavil a řídil tým hardwarových a softwarových inženýrů, kteří připravovali produkt. Ti museli překonat hromadu překážek, včetně způsobu jak přehrávat hudbu na točícím se pevném disku více než 10 hodin bez kompletního vybití baterie. Rubinsteinovy kontakty se staly nedocenitelnými. Malý lesklý minimalistický design iPodu s kovovou zadní části byl triumf sériové výroby. Úspěch první generace iPodu se udál prakticky přes noc. V roce 2004 se tato část Apple stala natolik klíčovou, že iPod dostal vlastní divizi hardwarového vývoje, kterou Rubinstein převzal.
Ačkoliv Rubinstein měl prsty ve vývoji iPodu, jeho vliv byl klíčový zejména ve vytváření sekundárního trhu pro příslušenství jako reproduktory, nabíječky, dokovací porty, záložní baterie a další. Tyto věcičky, vyráběné nezávislými společnostmi začaly vytvářet "iPod ekosystém" a generují více než 1 miliardu dolarů ročně. V roce 2007 iPod vygeneroval 8,3 miliardy, třetinu všech zisků Apple.
Od Apple Rubinstein odchází v březnu 2006.
Odkazy z událostí:
